Vše o kelpiích
Práci ovčáckého psa se kelpie věnuje doslova posedle. Dokáže za jediný den naběhat až padesát kilometrů, kličkuje při tom se a tam a řídí přesuny stád, která jsou někdy do slova a do písmene tisícihlavá. Kelpie pracuje tak horlivě, že když se ovce semknou k sobě, přebíhá jim po hřbetech. Nevím, zda se jí v pracovním nasazení nějaké plemeno vyrovná.
Historie plemene začíná v polovině 19. století ve Skotsku. Farmáři, kteří se vydávali zkoušet štěstí do Austrálie, s sebou často brali ovčácké psy. Usuzuje se, že z těch se jako předek kelpie prosadila především rutherdorfordská varieta dlouhosrsté kolie. V Austrálii však čekalo tyto psy horko, rozlehlé pláně a obrovská stáda ovcí, což vše bylo nad jejich síly. Bylo nutno vytvořit nové, odolnější a výkonnější plemeno. Podle některých odborníků toho bylo dosaženo prostě jen selekcí mezi kříženci místních psů a dovezených ovčáků, jiní to popírají. Tvrdí, že kelpie vzešla z křížení kolie a dinga. Z tohoto spojení prý pocházela také černo.tříslová fena jménem Kelpie, která pak byla nakryta psem kolie jménem Caesar. Jedna z jejích dcer se matce podobala tolik, že jí říkali Mladá Kelpie nebo Kelpie II a její potomstvo prý bylo základem chovu nového plemene. Dnešní podoba kelpie ukazuje, že by plemeno mohlo pocházet z kříženců, v nichž se spojila ovčácká povaha kolie s fyzickými schopnostmi podsaditějšího dinga s těžší hlavou a širším hrudníkem. Bez analýzy DNA to ale nemůžeme vědět s určitostí.
Po roce 1870 se plemeno proslavilo vítězstvím na soutěžích ovčáckých psů v ovládání stád. Bylo stále slavnější a rozšířilo se po celém kontinentě. Odhady z konce 20. století kolísají mezi 70 000 a 450 000 kelpií jako pracovních psů v celé Austrálii. Rančeři tvrdí, že jedna kelpie odvede u stáda práci deseti mužů. Jestli nějaké ovčácké plemeno má zajištěnou budoucnost, pak je to kelpie. Nic zřejmě tyto psy nikdy nenahradí.
Popisy povahy kelpií zaměřují především jejich legendární vytrvalost. Jsou to psi energičtí, neúnavní, rychlí, činorodí, lehkonozí, inteligentní a svědomití. Jedinou nevýhodou je, že pokud jim nedopřejete pracovní vypětí na plný úvazek a chováte je jen jako společníky, mohou být poněkud nervózní. A když k tomu nemají přístup k ovcím, ze zoufalství začnou shánět dohromady a někam hnát cokoli, na co přijdou, od skotu či koz až po husy nebo kuřata.